Klášter sv. Hedviky

Pod záštitou vévodkyně byl začátkem 20. století položen základní kámen. Slavnostní otevření kláštera proběhlo o 3 roky později. Velká dvoupodlažní budova s dlouhými chodbami, malými pokoji a kostelem, původně stála mimo obec.

Klášter nejprve fungoval jako zotavovna. V průběhu 1. světové války se sestry staraly především o raněné vojáky. Poté byla zotavovna zrušena a NSDAP tu zřídila dům s kapacitou pro 60–70 dívek. Poté přišla ruská okupace a opět se tu zřídila ozdravovna pro raněné vojáky. Po odchodu ruských okupantů tu zůstaly jen trosky. Vybavení, které neodvezli, zničili. Budova neměla okna ani dveře a byla zcela nevhodná k dalšímu provozu.

Politické nepokoje způsobily, že sestry po skončení války hledaly nový domov a byl jim tento dům nabídnut. V polovině 20. století začal klášter patřit pod jejich kongregaci. Zdevastovaná stavba byla s pomocí místních obyvatel brzo opravena. Sestry se mohly začít věnovat vzdělávání mladých dívek a chlapců podle zásad církve. Zvláštní pozornost věnovaly dětem s vývojovými problémy. Také tu byli ubytovaní čekatelé na noviciát a následné složení slibu. Sestry tu byly až do konce 20. století.

Poté tu fungoval dětský domov. Bohužel jsou s provozem dětského domova spojované smutné příběhy. Osamocené děti mezi těmito zdmi namísto útěchy a vzdělání získaly jen ty nejhorší zkušenosti. Nebylo s nimi hezky zacházeno a nejspíše tu docházelo i k jejich zneužívání. Když se na to tyto hrozné skutečnosti přišlo, byl klášter uzavřen a již nenašel žádné využití.