Dům v lesích

Ale aby mohl Draka začít chápat, aby uslyšel chladné zurčení vody v jeho temnotě, aby mohl pozorovat svět skrze rudý závoj, který zahaloval jeho mysl, musel by Graham vidět věci, které nikdy vidět nemohl, a musel by se přesunout v čase...

– Thomas Harris, ČERVENÝ DRAK

Je noc. Jsme uprostřed lesa a naším jediným průvodcem jsou světla baterek. Jdeme do kopce a snažíme se držet co nejvíc u sebe. Občas se ozve zašustění listí nebo noční zvěř. Jinak tu vládne ticho a černočerná tma. Víme přibližný směr kudy jít. Naším cílem je jeden z nejdivnějších domů, jaký jsem kdy viděla.

Ve svitu baterky se zalesknou okna. Jsme na místě. Hledáme cestu dovnitř a doufáme, že tu budeme sami. Tady bych nikoho nechtěla potkat ani ve dne, natož v noci. Podlaha skřípe pod nohama a všude je mnoho pavučin. Majitel byl nejspíš lovec, dům je plný vycpaných zvířat a ulovených trofejí. Také měl rád své psy, jejich fotky má pověšené na stěnách. Nejspíš to bývali jeho nejvěrnější společníci.

Nejdivnější místností z celého domu je pokoj v přízemí. Zřejmě to bývala ložnice, ale kdoví k čemu svému majiteli sloužila. Stěny jsou pokryté černě nabarvenými novinami s červenými šmouhami. Po zemi se válí pornočasopisy, okna jsou zamřížovaná. Uprostřed stropu je hák, na který se dalo zavěsit i cokoliv těžšího. A po celém domě jsou rozmístěné reproduktory. Necítím se tu dobře. Samota lesa a tma za okny jen umocňuje zlé představy a pocit nejistoty.

Kdo takové místo mohl nazývat domovem a co vše se tu odehrávalo? To zůstává tajemstvím, po kterém je lepší moc nepátrat.