Jadranský palác

Maďarsko kdysi bývalo součástí Rakouska-Uherska, které sahalo až po Jaderské moře. Proto se vláda rozhodla podílet na námořních záležitostech a nenechávat vše pouze na rakouském vedení. Vznikla královská námořní společnost Royal Hungarian Sea Navigation. Až do roku 1891 se zabývala výhradně nákladní dopravou. Po roce 1891 si díky státní podpoře mohli pořídit vlastní lodě a kromě nákladní dopravy se také zapojili do osobní přepravy. Společnost se úspěšně rozvíjela a bylo potřeba postavit sídlo pro její vedení.

V době Rakousko-Uherské říše probíhalo soupeření mezi Budapeští a Vídní o status nejhezčího města. Proto především v centrech obou měst vznikaly monumentální a naprosto jedinečné domy. Jedním z takových domů je i neobarokní Jadranský palác, který vznikl podle návrhu německého architekta. Hned po dokončení stavby se zde usídlilo vedení námořní společnosti. Kromě Maďarska měli druhou pobočku v Chorvatsku.

V době největšího rozkvětu maďarská námořní společnost vlastnila společně s britskou společností zaoceánský parník Carpathia. Parník vstoupil do dějin mořeplavby roku 1912, kdy na jeho palubě zachránili 705 osob ze ztroskotané lodi Titanic. Po 1. světové válce Maďarsko ztratilo přístup k moři a tím byl nevyhnutelný i zánik společnosti. Poté se pro palác hledalo nové využití.

Pro volné prostory se brzy našlo využití. V přízemí vznikla slavná kavárna v pařížském stylu. Také se zde usídlila Maďarská komerční banka, která se na Silvestra roku 1934/5 stala terčem krvavého loupežného přepadení. Dva lidé byli zastřeleni. Další čtyři lidé byli vážně zraněni. Zloději byli dopadeni za několik dní a všichni dostali trest smrti. Banka se po incidentu už nikdy neotevřela.

Po 2. světové válce se jedním z hlavních nájemců stalo Sdružení maďarských partyzánů. K nim se později připojila cestovní kancelář, která zde zůstala až do roku 1990. Poté byla zrušena. Velká část budovy a reprezentativní místnosti zůstaly na dlouhou dobu prázdné.

Palác je krásnou ukázkou architektonického řemesla. Z nádvoří vede hlavní vchod do reprezentativních prostor. Schodiště, sloupy i obložení stěn je z mramoru. Na stropě jsou štukové ornamenty a freska s vyobrazením bohyně Jadranu vycházející z mořské pěny. Autorem fresky je stejný malíř, který svými malbami vyzdobil i Hudební divadlo Karlín v Praze. Hlavní sály mají kombinaci mramorového a dřevěného obložení, zdobné dveře a kamenné krby s vyřezávanými detaily. V jedné z místností se nachází půlkruhová prosklená zimní zahrada. Ze sálů se dá jít na pavlač, která je propojená s vedlejším točitým schodištěm. Kdo nechtěl jít po schodech, mohl využít skleněný výtah.

Palác je chráněnou památkou. Původní majitelé pronajímali prostory filmařům, kteří s oblibou využívali pavlač nebo prostory hlavních sálů. Současným majitelem je společnost, která v roce 2019 představila plány na rekonstrukci. Palác by měl být uzpůsoben pro kanceláře, obchodní prostory a exkluzivní hotel.