Hřbitov C.

„Tam, kde jsou naše hroby viditelné, vnoučata se ukloní.“

– Sándor Petőfi

Zapomenutý hřbitov se skrývá mezi hustými stromy a keři. Náhrobky jsou pokryté břečťanem a pomalu se ztrácejí ve spletích rostlin. Nedoléhá sem shon okolního světa, čas tu plyne pomaleji. Jen občas nějaké zvíře zašustí v listí nebo ptáci zazpívají v korunách stromů. Jinak je tu jen ticho a nikým nerušený klid.

Kdysi tu bývala malá vesnice. V polovině 19. století se stala centrem luteránství a vznikl tu největší kostel v okolí. Za kostelem se nachází hřbitov, který býval součástí vesnice. Dnes je však nevyužívaný a o náhrobky se nikdo nestará. Většina z nich je propadlá do země, zničená a bezejmenná.

Dají se však najít i dosud čitelné nápisy. Nejstarší náhrobek byl umístěn v roce 1825, je z mramoru a texty jsou napsané latinsky. Jiný náhrobek nese vzpomínku na učitele Józsefa Linczényi, který v místní škole učil více než 60 let. Další z náhrobků připomíná věčný odpočinek dědečka Sándora Petőfiho, známého maďarského básníka a představitele revolučního romantismu. Také se dosud zachovalo několik porcelánových oválů s fotografiemi místních obyvatel, oblečených do tradičních krojů. Na konci hřbitova je kříž s výjevem ukřižovaní. Pochází z roku 1949 a byl zde umístěn na památku padlých vojáků z 2. světové války.