Statek Pohádka

„Tady pan Roubal choval prasata, na Čachrov docela pravidelně chodíval i na pivo, takže vcelku ho tady lidi brali nebo znali jako normálního, hodného člověka,“ vyprávěl mi jeden z místních pamětníků, když jsme procházeli ruiny usedlosti, která dodnes působí ponurým dojmem, přestože je uložena v krásné krajině jako malý klenot. Střechy se už propadly, vyhlodané zdi prorůstá vegetace, vlhký a zatuchlý chlév působí jako nějaká rozlehlá márnice. Vystoupá-li člověk po chatrných schodech do podkroví, musí dávat zatracený pozor, aby se nepropadl až do sklepa, prodírá-li se ostnatým maliním a oponou trávy vyšší než člověk, bojí se zase, aby neskončil ve staré žumpě, která se tu někde skrývá. Právě v ní prý skončily některé Roubalovy oběti. Anebo v chlívě, pohozeny jako krmivo prasatům.

– kniha Zločin jak ho pamatuju, Josef Klíma

V 16. století vznikla osada Christlhof. Stály tu tři statky, které patřily německé rodině Pangerlových. Do dnešní doby se z osady dochovala jen jediná stavba, přistavěná až v 19. století, kterou známe jako statek Pohádka.

Pohádka je spojována s různými tragickými událostmi. Vše začalo v roce 1828, kdy v nedalekém městě vypukl požár, který svými plameny pohltil většinu budov. Obyvatelé brzy našli údajného viníka – stařenu, žijící v chatrči nedaleko statku. Jelikož znala byliny a vytvářela z nich různé masti a nápoje, byla považována za čarodějnici. Tím se stala hlavní podezřelou ze založení požáru. Místní stařenu vyvlekli na louku a tam ji ukamenovali. Ještě, než zemřela, proklela blízký statek a tím také všechny jeho současné i budoucí majitele.

Po 2. větové válce byl nařízen odsun Němců a rodina Panglerových se musela ze statku vystěhovat. Také zanikl cizojazyčný název Christlhof a statek byl přejmenován na Pohádku. Název ale nikdy neodpovídal představám o pohádkovém místě. Na statku se začali střídat různí majitelé a většina z nich tu zažívala špatné věci. Slyšeli tu zvláštní zvuky a měli vidiny spojené s nepříjemnými úzkostnými pocity. Jeden z majitelů se prý brzy po nastěhování oběsil a jeho žena zešílela. A tak se začalo tradovat, že se zde lidem stávají tragické události, nejčastěji končící nervovými zhrouceními, sebevraždami nebo nepřirozenou smrtí. Proto tu po dlouhou dobu nikdo nechtěl bydlet.

Osamělý zchátralý statek si v roce 1991 pronajal Ivan Roubal. Bývalý člen Svědků Jehovových našel zalíbení v mystice a okultismu. Možná i proto ho tajemné stavení zaujalo a rozhodl se zde usadit. Méně nadšená však byla jeho partnerka, která než aby tu s ním žila, raději odjela do města. Tam se seznámila s podnikatelem Františkem a navázali spolu vztah. Jednoho dne ale zmizeli. Roubal tvrdil, že odjeli do Německa, Jenže následně začal rozprodávat jejich věci a využívat jejich auto. Stejný scénář se opakoval i dalších obětí. Mezi roky 1992–1994 zabil taxikáře, prodavače bižuterie, známost přes inzerát, prodavače pornofilmů a majitele autopůjčovny. Některých těl se prý zbavoval tak, že je nechával sežrat prasatům, která na statku choval. Následně majetek svých obětí rozprodával a využíval jejich auta. Roubal byl nakonec roku 1994 zatčen a obviněn z pěti vražd. Obětí ale bylo pravděpodobně více, pouze mu nebyly prokázány. Roubal zemřel za mřížemi v roce 2015.

Jeho statek však zůstal stát i nadále a stal se hlavním námětem různých tajemných historek, které si lidé rádi předávají. Popisují, jak při návštěvě zažívají divné pocity, mrazení v zádech, slyší kroky a šepot. Přestávají jim fungovat přístroje, vybíjí se baterie a nebo selhává elektronika. Také se vypráví legendy, že je statek stále prokletý. Proto každý, kdo tu zůstane přes noc, prý do roka zemře násilnou smrtí.

Plánek pochází z webových stránek www.moskyt.net.