Sanatorka

Děravá střecha, narušená statika, vymlácená okna, opadávající omítka, propadané podlahy a odpojený alarm. V takovém stavu bylo šumperské sanatorium v době mé návštěvy. Vše nasvědčovalo blíží se demolici, která se o pár dní později uskutečnila. Rozloučení se Sanatorkou jsem tedy stihla na poslední chvíli.

Léčebna byla postavena v roce 1899 podle návrhu šumperského architekta Heinricha Poppa. Léčila se zde nervová onemocnění, poruchy metabolismu, žaludeční, střevní a srdeční potíže. Kapacita byla pouze pro 40 osob. Pacienti kromě procházek po okolí využívali také luxusní vybavení, scházeli se ve velké jídelně s prosklenou verandou nebo v salónkách (hracích, čtenářských, klavírních, kuřáckých nebo biliárových). Byl zde i sál pro gymnastiku, kuželna, léčebné oddělení s lehátkovým prostorem, masážní kabinet a sluneční lázně. Postupem času zájem o léčebnu opadl a bohatá klientela začala jezdit do nedalekých Glucholaz.

Areál koupili noví majitelé a z areálu se stala Masarykova zemská dětská léčebna zaměřená na neotevřenou formu tuberkulózy. V období 2. světové války zde byli střídavě vojáci, uprchlíci a děti z dětského domova. Po válce byla opět obnovena dětská plicní léčebna. V 60. letech dosáhla světového věhlasu díky specialistům a novým léčebným postupům. V té době jezdili do Šumperka na zkušenou lékaři nejen z tehdejšího východního bloku, ale také z Francie, Švýcarska, Spolkové republiky Německo, Kanady, Brazílie či Argentiny. Léčbou tu prošlo tisíce dětských pacientů.

Léčebna byla zrušena v roce 1981. Poté v areálu fungovala psychiatrie, interna a další ambulantní pracoviště. Od začátku 90. let byl objekt prázdný a chátral. Zmizely venkovní sochy a z výzdoby zůstal jen reliéf od sochaře Julia Pelikána ve štítu budovy. Ale ani ten se nakonec nedochoval. Před demolicí byl o reliéfu zpracován odborný posudek. Sundání by prý bylo příliš komplikované a nákladné vzhledem k tomu, že štít nemá (podle posudku) žádnou vysokou uměleckou ani historickou hodnotu.

Demolice proběhla v květnu 2018.

Pokud se rádi bojíte, tak se šumperským sanatorium byly spojeny strašidelné historky. Jak moc jim budete věřit nechám na vás.

Prázdnými chodbami sanatoria se rozléhaly nikomu nepatřící kroky, doprovázené podivnými zvuky nebo šeptajícími hlasy. V jednom z pokojů se zjevovala holčička s šátkem kolem krku a panenkou v ruce. Většinou jen tiše bloumala po místnosti a poté náhle zmizela. Prázdné zdi sanatoria přilákaly i několik týmů zabývajících se paranormální aktivitou. Členové týmů aktivitu ve většině případů potvrdili a poukázali na historii celé lokality. Úkazy nemusely být vždy dílem pouze ztracených duší z léčebny. Při komunikaci s entitami prý několikrát narazili na duše popravených zločinců nebo čarodějnic. Léčebna totiž stála v blízkosti Šibeničního vrchu a Čarodějnické planiny – tedy místy spojenými s výkony trestů smrti a čarodějnickými procesy. V kronice bylo posléze napočítáno ještě 56 nevinně popravených měšťanů.