Nákladové nádraží Žižkov

Nákladové nádraží na pražském Žižkově bylo vystavěno podle projektu Dr. Ing. Karla Caivase a Ing. arch. Vladimíra Weisse. Skladiště a rampy byly stavěny od roku 1931, správní budovy od roku 1934. Náklady na výstavbu se vyšplhaly na cca 100 milionů korun. V březnu roku 1936 byl zahájen pravidelný provoz.

Nádraží sloužilo k rychlé překládce zboží z vlaků na nákladní auta. Také zde bylo možné skladování ve strojních chladnicích. Rampy a prostory byly rozděleny, jedna část patřila pod státní dráhy a druhá byla pronajata soukromým dopravcům. Obě části jsou propojené suterénem a zvenku ocelovými můstky nad kolejištěm. Manipulaci se zbožím ulehčovaly výtahy, které navazovaly na tunely v suterénu. Ve své době to bylo provozně nejdokonalejší nádraží v Evropě.

V roce 1966 bylo zprovozněno nové potravinové skladiště ve Strašnicích a dopravní ruch na Žižkovském nádraží se zmenšoval. Také začala vzrůstat kamionová přeprava. To vše vedlo k postupnému úpadku nádraží. Nakonec byl provoz ukončen roku 2002.

Nádraží je největší dochovanou funkcionalistickou stavbou v Praze. Proto také bylo roku 2013 prohlášeno za kulturní památku. V plánu je vybudovat komplex bytů a kancelářských budov pro 15 tisíc obyvatel.