Nádraží Vyšehrad

Projekt na vybudování železniční stanice ve čtvrti Vyšehrad vznikl roku 1867 v souvislosti s návrhem vybudovat Pražskou spojovací dráhu. Ta měla spojit Smíchovské nádraží s nádražím Františka Josefa (dnes Hlavní nádraží). Vybudování spojovací dráhy obnášelo i stavbu železničního mostu, kterým by se překlenula Vltava. Ten byl dokončen roku 1870 a o dva roky později byl zahájen provoz na spojovací dráze. Stanice fungovala nejprve provizorně a proto vznikly plány na přestavbu do současné podoby. V roce 1904 byla nová budova postavena a o rok později otevřena. Za autora návrhu je považován architekt Antonín Balšánek. Přestože se Vyšehrad stal součástí Prahy už v roce 1883, název Praha–Vyšehrad byl stanici dán až roku 1942.

Stanice se nacházela na frekventované trase, ale v provozu byla pouze 20 let. V roce 1960 byla změněna na výhybnu a od té doby je nádražní budova nevyužívaná. V roce 1990 proběhl první a zároveň i poslední pokus o opravu. Jenže nedbalý přístup k opravám ještě více urychlil chátrání celé stavby.

Přestože se secesní budova bývalého nádraží stala roku 2001 kulturní památkou, nikdo se nesnaží o záchranu a stav budovy se zhoršuje. Vlastníkem je od roku 2007 zahraniční firma, která se o objekt už 10 let nezajímá. Jakékoliv snahy o rekonstrukci váznou, vlastník s magistrátem ani stavebním úřadem nekomunikuje. Kdysi byla součástí (také památkově chráněná) dřevěná čekárna, kterou ale v roce 2008 protizákonně zbourali.