Kostel Navštívení Panny Marie

Asi jsme právě dojeli na konec světa, říkám si. Louky, lesy a ohradníkem zabezpečená cesta. K mému překvapení vylézá kamarád z auta a jde ohradník vyháknout. Pak už jen stačí projet a tento provizorní zátaras opět uzavřít. Silnici bychom tu nalezli jen těžko. Proto pokračujeme, chvíli po poli, chvíli po bahnité cestě plné výmolů uprostřed louky. Naše trasa se za necelý kilometr stáčí do lesa, který po chvíli končí pláckem – dnes fungujícím jako parkoviště. Nečekala jsem to, ale opravdu nás v téhle pustině vítá krásný kostel.

Nacházíme se v Mariánských Skocích, známých také jako Maria Stock. Před 2. světovou válkou tu žilo přibližně 130 obyvatel a barokní kostel byl obklopen statky, ve kterých hospodařilo více než dvacet sedláků. Nechyběla ani hospoda, škola či obchod. V roce 1960 se obec začala vylidňovat a počet obyvatel se markantně snížil na pouhých 16 obyvatel. Definitivní konec obce zapříčila stavba přehrady. Většina budov byla srovnána se zemí a došlo k odpojení elektřiny. Zůstaly jen tři vzpomínky jako důkaz, že tu kdysi žili lidé: kostel, dům č. 21 a hřbitov. Poslední obyvatelka vysídlené pohraniční obce roku 1982 zemřela následkem pádu do studny.

Obec se ale do dějin zapsala především jako poutní místo. Počátky spadají do vrcholného baroka, kdy dal jeden ze sedláků vymalovat u malíře Johanna Wolfganga Richtera kopii známého zázračného obrazu Panny Marie Pomocné z německého Pasova. Obraz byl zhotoven za 8 dní a stál 9 zlatých. Na obraz se přicházelo podívat ročně přes 30 tisíc lidí a zázračný obraz fungoval i přesto, že se jednalo o kopii. „Věř a víra tvá tě uzdraví“, zní staré moudro a opravdu se začaly dít věci nevídané, až zázračné. Věhlas poutního místa a zdejšího obrazu Panny Marie Pomocné se šířil po širokém okolí a dodnes přežívá právě ve známém českém rčení „panenko skákavá“.  

Nápad nechat vystavět kostel se zrodila v mysli tamního faráře, který nelibě přihlížel tomu, jak místní lidé nechodili pravidelně do kostela (cesta byla dlouhá a nepohodlná). Počátkem roku 1717 si svolal deset sedláků a vyzval je, aby se každý deseti zlatými složili na stavbu kaple a ulití zvonu. Namísto souhlasu se dočkal pouhého oponování, že jsou stejně dobrými křesťany a farníky, jako byli jejich otcové a dědové, kteří se bez kaple obešli. Přesto přislíbili kapli postavit. Jenže na slib rychle zapomněli. Výzvy nakonec uposlechl pouze sedlák Adam Lienert, otec 7 dětí. Ve snu se mu prý zjevila Panna Marie, aby mu slib připomněla. Lienert prodal jednoho ze svých koní a za ně si zajistil zedníka. Roku 1717 byla kaple vysvěcena. Přílivem poutníků, a tím i obětních peněz, bylo shromážděno jmění ve výši 12 522 zlatých – a konečně bylo možné postavit pořádný kostel. Díky tomu vznikl jednolodní barokní kostel s dvouvěžovým průčelím, který dodnes nese název Navštívení Panny Marie. Roku 1738 byl vysvěcen.

V pozdějších letech se na stav kostela změnil natolik, že již v roce 1903 byl těsně před zřícením. Naštěstí se včas opravil a byl prohlášen za kulturní památku. Přesto chátral dál. Během let 1990 až 2006 byli jediní návštěvníci zloději, kteří ho s neuvěřitelnou pečlivostí a neutuchajícím úsilím vykrádali. Vybavení velmi rychle zmizelo, ukradli varhany, obrazy, zdobený oltář, sochy, pozlacené sloupy od baldachýnu nad oltářem, ale i zdobení kazatelny. Roku 2006 zloději narazili na zazděné vchody. Sice se nemohli dostat dovnitř, ale rozhodli se zničit alespoň báně věží a odřezali je. Jeden ze zlodějů však neoplýval přílišnou šikovností a spadl. Kvůli nevyhnutelnému převozu do nemocnice byli dopadeni, což byl hlavní impuls k záchraně kostela. Zubožený stav památky nenechal pár lidí lhostejnými a začala vznikat sdružení a různé úspěšné projekty na záchranu. I dnes se dá kostel s trochou nadhledu označit za poutní místo – přijde sem přibližně 3000 lidí za rok.