Hřbitov K.

V mírném vánku se třepotají listy stromů a sluneční paprsky hází drobné stíny na zničené a popadané náhrobní kameny. Z některých hrobů zůstaly jen zarostlé díry v zemi a příroda si pomalu bere své území zpět. Hřbitovní kaple má zřícenou zvonici a obvodové zdi drží pohromadě jen silou vůle. Bývalý evangelický hřbitov zůstal v zapomnění. Ticho a klid chvílemi naruší jen zvuky zvířat a ptáků, jinak jsme tu úplně sami.

Příběh začíná v 18. století, kdy se v místní oblasti zahájila první těžba uhlí. Byla pouze testovací, jelikož nebylo jisté, zda bude mít nové palivo dostatečný odbyt. Těžba začala být pravidelná až v 19. století, kdy došlo k velké průmyslové revoluci a také k rozvoji železnice. Uhlí šlo na odbyt a tento kraj se dostal do velmi důležitého postavení.

Místní malá vesnice se postupně rozvíjela. V 30. letech 20. století tu žilo přes 20 tisíc obyvatel, kteří sem přišli především za prací. Začala vznikat nová obydlí, která se slučovala do kolonií. Také tu vznikaly školy, kulturní centra, kostely a další budovy. V roce 1903 byl založen evangelický hřbitov, jehož náhrobky nesou česká, polská i židovská jména. O 3 roky později byla přistavěna hřbitovní kaple.

Těžba sice místní kraj pozvedla, ale brzy se stala i jeho zkázou. Krajina se začala propadat a všechny stavby se staly nebezpečnými. Po 2. světové válce došlo k přesunu obyvatel do nově postavených sídlišť. Původní domy a další budovy byly srovnány se zemí. Dnes zůstalo jen pár připomínek bývalého osídlení – a mezi nimi i tento zapomenutý hřbitov.