Dům oběšených panenek

Říká se, že v každé panence je zakletý život dítěte, které si s ní hrálo.

Dům oběšených panenek má svého majitele. Není to tedy v pravém slova smyslu opuštěné místo, ale přesto mě lákalo. Chtěla jsem vidět nejen neobvyklou výzdobu, ale i osobně poznat kdo za tím stojí a proč. A nakonec, panenky přeci jen tak trochu opuštěné jsou.

Stavení přitahuje pozornost hned od silnice. Mezi křovím a větvemi stromů se na provazech houpají panenky. Když přijdeme po vyšlapané cestičce blíž, zjišťujeme, že stovky panenek a hraček zdobí nejen zahradu, ale i verandu a štít domu. U dveří nás vítá štěně, jinak je všude ticho a nikdo nikde. Nezbývá, než zaklepat.

„Vy jste z médií?“ ptá se mě bývalý bodyguard, známý především několika incidenty v politických sférách devadesátých letech.
„Ne, nejsme...“
„Takže se zítra neobjevím v nějakém bulváru?“
„Ne“, slibuji mu.

A on se rozpovídá. O sobě, o své minulosti, o politických názorech a jak vyvolávat mrtvé. A samozřejmě o panenkách. Co ho tedy vedlo k takové výzdobě domu? Jeden z důvodů je přitáhnutí pozornosti. Chce, aby za ním lidé přišli a on jim mohl své názory říct. A ty se pak šířily dál. Další z důvodů je snaha poukázat na rozpor mezi krásou udržované zahrady a ošklivostí zlých činů, které se na světě vyskytují. To právě symbolizují zničené a oběšené panenky, které se pomalu otáčejí ve větru.

Jen přemýšlím, co může působit divněji. Zda výzdoba domu, nebo že se na jeho prahu objevují lidé, které to svým způsobem přitahuje.