Kostel D.

„Možná se už dovnitř nedostaneme, prý je nějak nově zabezpečený.“ , oznamuje kamarád v dostatečném předstihu, abychom neměli příliš velká očekávání. Ve chvíli, kdy stojíme před kostelem, tomu i věřím. Okna jsou vysoko, dveře zamčené a celý kostel oplocený. Co když ale nějakou skulinku najdeme? Obcházíme kolem a zjišťujeme, že z druhé strany je kostel zabudovaný ve svahu. Okna najednou nejsou vysoko, ale pouze metr a půl nad zemí... a jedno z nich má vytlučenou tabulku. Moc velký průlez to sice není, ale to je nejmenší problém. Větší starost mi dělá to, že z druhé strany oken je asi pětimetrová propast a dolů se dá sešplhat jen po velmi chatrném žebříku. Ale kostel je natolik krásný, že se rozhodneme provizorně stlučeným prknům věřit. Když vidím, jak po nich úspěšně sešplhal nejtěžší z nás, opouští mě veškeré pochybnosti. Jde se dovnitř!

Oloupaná omítka, prach a stěny porostlé mechem dotváří atmosféru rozlehlého interiéru. Po stranách stojí prázdné zpovědnice, z ochozu shlíží varhany a z protějšího konce kostela nás sledují sochy svatých, vyskládané v řadě. Monumentalita stavby a chlad kamenných sloupů na nás působí při každém kroku a prostor je naplněný skoro až posvátným tichem. Některá místa mě dokáží naprosto pohltit a odpoutat od reality všedního života... a tohle je jedno z nich.

Původní kostel byl vystavěn ve 12. století a některé jeho části se dosud zachovaly. O pár století později byl obnoven a dlouhé roky plnil svoji funkci. Avšak v současné době chátrá více než 20 let. Přesto je stále zachovalý a máme co objevovat. A tak jsme se tu na pár hodin zdrželi a snažili si místo co nejvíce uchovat v paměti. Jeho budoucnost je smutná, chystá se demolice...